DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

Šáde párty vol.1 aneb plyn zdarma a pro všechny! 20-22.3. 2009

31. března 2009 v 11:23 | zloRene |  Reporty
Po cca měsíci od našeho slavného výletu s Fasteratu se opět přiblížil koncertovací víkend. Tentokráte s námi vyrazila kapela z Nového Boru, nikdo jiný než temný crusteři Samochotijo, v sestavě posílené o Vencu na pozici 2hé kytary. Všichni jsme se řádně těšili, jak už to tak bývá. Auto jsme tentokrát vyřešili jednoduše - protáhneme obě škodovky (105L a 120L) po republice. Zdálo se to jako nejjednodušší řešení. S borskou bandou jsme byli dohodnutí na sraz cca v pul pátý u nich u zkušebny, což znamenalo odjezd z naší centrály cca v 16 hod. Značně netrpělivý až nasratý jsme s Alešem čekali na Špínu (naštěstí za stáleho uklidňování ladies z Tabula Rasa, který měli zrovna zkoušku), kterej na poslední chvíli musel zůstat dýl v práci.
Dorazil po půl pátý, takže asi v pět vyjíždíme na benzínu načepovat růžové tekutiny pro káry a šup směr Habartice vyzvednout toho našeho uřvance uřvanýho. Svědomitě již čekal na místě schůzky s 5ti kousky v sobě, rychle v hospě načepovat zrzavé tekutiny pro lidi a hurá nach K. Šenov pro zbytek výletníků.
Svítíčko slunilo, takže se není co divit, že žabičky byly vylezlé a chránili naše silnice před neposedy. Asi těch neposedů moc nejezdilo, proto se spokojily i s kontrolami slušně jedoucích. Se Špínou ve voze A jsme projeli bez problémů a kousek za rohem jsme čekali na vůz B. Ten se však nedostavuje... Tydlifón zvoní a Zdencek na druhym konci drátu oznamuje, že je zastavili a Aleš si doma zapomněl řidičák. Následovalo cca 10 min trnutí nad osudem, když si to najednou kolem nás klucí profrčeli a my je ihned následovali. V Šenově řešíme co a jak dál, jestli necháme jednu car v Boru a narvem se do jedný.. Kalů, který měl jet s náma, už to nevydržel, tak nabíráme pouze Kaďuse a Dášu a rozhodujem, že i přez riziko pojedeme dál dvěma. V boru před zkušebnou už čekalo totálně narvaný auto Samochotijo, který vyrazilo kupředu s fastcorovou rychlosti a zmizelo nám za první zatáčkou. Hned tedy musel Béďa žhavit drát a první místo schůzky bylo domluveno na benzíně v Mimoni. Již tam byl značně patrný rozdíl v rychlosti vozidel a skluz byl značný, proto bylo rozhodnuto, ze kár "sámošky" si to posype napřed a my dovalíme.
Hovor s organizátorem večerní show v Hradci nepotěšil - konec akce musí být do 22 hod. Řidiči přidupli plyn ještě hlouběji do podlahy a valijó dále na HK. Rádio je nějaký pochroumaný, hraje tak 1min za 20km, tak si cestu spříjemňujem tradyčními blbými kecy (mni mi ho jemně X jemně mě ho mni apod.), posléze zachraňuje situaci Špíny telefon připojený na "zesilovač" (přihrádka na věci se skvělými akustickými vlastnostmi), kterej do nás láduje várku trumpet. Od vedoucího vozu dostáváme echo kudy kam, kontaktujeme závěs za námi. Sdělili nám, že jsou 24km před Hradce, načež jsme projeli kolem cedule HK-24km. Chvilku bádáme jak je to možný a jestli jsou teda před náma, ale došli jsme k tomu, že jedou úplně odjinud. Vysvětlení cesty po HK bylo více než dostačující, takže bez větších problémů (krom zajetí kamsi do objektu s naštvaným psem na čurki pauzu) nacházíme prostor NZDM Klídek.
Vevnitř docela našlapáno (aby taky ne když je místnost velká asi jako naše zkušebna), Samochotijo valej o 106, já cumlám láhvový Krušovice a vychutnávám si jejich set, kterýmu posila 2hé kytary rozhodně prospěla! Mezitím dovalila i poslední část výpravy, takže jsem se mohli chystat na naše běsnění. "Nevíš kde mám činely?" v tu chvíli jsem věděl přesně kde - v Děčíně ve zkušebně! Špína šel do kolen... Ale nebyl čas něco řešit, na set jsme měli už jen cca 20min! Chudák byl z toho docela rozhozenej a neni se co divit. Vždyť místo jeho obvyklý sestavy 5ti činelů měl k dispozici pouze ride a jakýsi crash uříznutej z rajdu. Odsypali jsme to doslova Neni čas, musí to.... a stihli cca půlku setu. Velká chvála Špínovi, přesto že se neměl čeho chytit, páč to většinou drtí od činelů, za to jak to parádně odsypal! Vedle do místnosti plný fotek smějících se dětiček a růžových poníků - crust as fuck! na čočkovku s rejží (:-D to jsou nápady) a na fotbálek zadax (mmmm). Cesťák nevyšel dle domluvy a klucí pořadatelský z toho byli trochec špatný, avšak my nejme žádný vyžírky a berem co můžou dát s úsměvem (a doufáme v silnější zítřek hehe).
Pekelná cesta přez celý město je dlážděná humorem. Šmécé Šmíca dokonce nachází mobila v úhledném pouzdře, díky kterýmu si Špína se Zdenkem mysleli, že kopou do nějakýho kusu hovna a nevěnovali tomu pozornost. Míra jejich naštvanosti byla opravdu k smíchu. Přivítala nás sympatická sklepní hospa "Punkovka" kde bylo díky malým rozměrům (že by v HK měli všechno malý?) takřka k nehnutí. Po zdech byly rozlepeny milióny obrázků punkáčů, kapel atp. což ve výsledku dělalo pěknej efekt. Odtud se mi již vzpomínky mlží, za zmínku stojí show a pózy Rádi a Kaďuse na jakési lodi/hotelu. Dorazili jsme na zkušebnu, kde bylo místo našeho noclehu. Uchváceni klávesami jsme s Kaďusem dávali 4hodinové sólo, ze kterého byl nejeden nocležník značně nevrlý, ale alku holt asi neporučíš. Po ránu celé běsnění pokračovalo, sólo na krávo/ptačí piánko bylo opravdu luxus (už mám vyhlídlej dárek k Vánocum) a náš dobrodinec/pořadatel/ubytovatel Honza z La Prosperité byl z toho nejspíš dost rozladěnej (podle toho co mi ostatní povídali, jelikož já vim zas prd). Tímto bych se mu chtěl velice omluvit a zároveň poděkovat za vše, jsme holt banda alko-crustová. Přemýšlím napsat vavrování na BZ, kdyby nás někdo chtěl pozvat, ať počítá s vyrválem, haha. Cesta trambají z5 ke Klídku, před kterým jsme ještě hodinu vysedávali a čekali na Míru, kterej se v noci zdejchnul a spal někde u znamý. Natěšenost po intimní akci v pátek na dnešní koncert byla u každého veliká, díky kvalitě všech zůčastněných kapel a vidiny řádný zřízenosti.
Trasa druhého dne byla jasná, z HK se vymotáme společně a sejdeme se v Kutný Hoře na náměstí. Naneštěstí nás rozdělila červená na semafóru a tak se stalo, že posádka modré šáde, posílená o Vencu, se ztratila a pádila si to na Pardubice. Nevadí vezmeme to oklikou. Kousek za Pardubkama nás informuje kára sámošková, že jsou už na místě a čekaj na nás u kostnice. My předjíždíme hejno cyklistů, který se rozahujou přez celou silnici, takže byli náležitě vytroubeni a vyhlášeni z okýnka. Stopade metrů před nima Špína brzdí s tím, že jsme píchli. Přeparknul na blízký plácek naneštěstí tak nešikovně, že se hever bořil do hlíny, takže jsme po sundání píchlé nemohli nasadit pneu novou. Proto putovala z5 píchlá, přeparkovačka na beton a opět výměna za novou, která byla docela složitá, protože hever zvedal málo. Ale jsme klucí (a Dáša) šikovní, tak jsme si pomocí kopanců poradili. Ke kostnici v K. Hoře jsme dojeli už naštěstí bez obtíží. Na místě jsme zjistili, že druhá šáde chybí. Z telefonu vyšlo najevo, že nebyli informováni o změně místa srazu, takže se sejdem až ve Vlašimi, ach jo. S Dášou jsem si prošel tu podívanou v kostnici, opravdu impozantní dojem. V hospodě naproti měli na mě moc draho, tak jsem se spokojil s pívem a dojetím oběda po Špínovi. Místo Dačickýho, kterýho jsem chtěl ochutnat, hlavně díky podobnosti Březňáku, mi donesli G 10° a tomu se řiká pech!
Od cíle nás dělí posledních pár km a cedule jsou již na Vlašim, takže by cesta měla probýhat bez problémů. S autem borského týmu jsme jeli pospolu, když dojeli zdržení kvůli buzení řidiče Šmíci. "A co ta druhá šádovka, kde je?" optal se Venca. Než jsem mu stačil odpovědět, že to jsou lemplové a určitě se plácaj někde v KH, zajeli jsme za zatáčku, kde u krámu doplňovala posádka zelené šáde lahváče a mávala a křičela na nás. Opravdu přesné načasování! Takže naše výprava je konečně pospolu. Čůro-brko pauza, kde jsem se konečně dočkal Dačickýho, sice jen půlky láhvoně od Kaďuse ale i tak díky díky. A už jen přejet pár posledních kopečků plných polomů (spekulujem, zda za to může vychřice, nebo dnešní pořadatel Pepa, když se vracel domů z hospody) a naše oblíbená Vlašim už nás vítá. Rychlá akce do čuprmarketu pro řádnou alkozásobu a šup zaparkovat u klubu Rambajz.
Dole je už otevřeno, takže tam ihned letím se přivítat a omrknout situaci. Klub vypadá tak jak si ho pamatuji od minule. Poklízí se po včerejší hip-hap-hop párty, takže postupně všichni přecházíme ke konkurenci nahoru na piváky, kafáky atd. Postupně se skupina přeběhlíků rozšiřuje a spojují se stoly. Dojeli Age of Death a pár dalších lidí. Sranda se rozjíždí, hrajeme karty o milion, Rusko, měsíc atp. (Šmécé si měsíc vyhrál zas z5 tak mám zase prd). Start akce byl na plagátu určen na 18:30 a Samochotijo měli hrát jako první. Takže něco kolem 19:30 jsme si to odkolébali dolů. Klucí hopsli na pódium a začali se připravovat, zvučit, atp. Alešovi kradu kousek jídla, který bylo nachystaný. Je libo těstovinový mish-mash, prima gulášek, nebo dokonce nakládaný hermelín??? Opravdu luxusní zázemí v tom Rambajzníku!
Cca v půl devátý je opravdový začátek - mno lehké zdržení :-D. Sámoška drtí, lidi se pomalu a nesměle rozhejbávaj a já musim opět konstatovat, že to klukům fakt mydlí sqele, temnota z toho čiší na všecky strany a posila druhé kytary je opravdu vítaná! Po jejich setu mizim na bar, panáka s Dášou (né naší, Vlašimskou) a Standou, když tu se vedle mě vyloupne kdosi a že prej hledá nějakýho prasáka. "To máš těžký těch tu je milion" odpovídám s úsměvem, ale po chvilce zjišťuju, že se nemílil a hledá skutečně mě. Bota společně s Cunnilingus (poslední kapelou toho dne, kterou se mi na poslední chvíli podařilo dohodit za marodnou Gomoru) jsou na místě a připraveni. To se nám to chlapec za ty 4 roky co jsme se neviděli změnil, mno jó čas holt letí o 106. Špíňák se s jejich bubeníkem dohaduje o půjčení činelů, takže dnes je to zachráněný. Na scéně jsou připravený Age of death a začínaj do mě pumpovat svůj agresivní crustec-sypec! Dvě krásky u mikráků, jedna písklavá, druhá chrochtavá, muzika krátká-rychlá-hlasitá... Přesně tak jak to mám rád! Už se můžeš těšit na tuto cházku od Brna Děčíne! Bicák se tvářil, že se jim moc nedaří a není zcela spokojen, ale myslím si že lidi (já určitě) byli naprosto spokojení! To se nám ten večer pěkně rozjíždí. Začínám mít ale strach, páč se mi nohy začínají motat a do našeho setu budou hrát ještě 2 tlupy. To zas bude alko trapas, ostatní jsou na tom podobně, né-li hůř...
Připravují se Stolen Lives, na který jsem osobně velmi zvědavej, tak ještě rychle zabíhám do backstage narvat si žaludek něčím míň tekutým než rum a pivo. Vzadu plno lidí z kapel, ale probíjim se přez ně k hamanci. Najednou ke mě přiběhla Dáša (naše) s ustrašeným výrazem a že prej tam naběhlo cca 8 nazi, někoho zbouchali venku a ona že jen tak tak zaběhla dovnitř. Chvilku na to byl jasný záměr jejich ataku, do sklepa hodili jakousi dýmovnici se slzným plynem! Vzadu přibývalo lidí, jak všichni prchali před hnusem. Nikdo nechtěl vyběhnout ven a padnout jim tak nejspíš do chřtánu omámený plynem a aspoň na minutu zcela neschopný jakékoliv obrany či útoku. Mrak se rozrůstal a za chvíli bylo jasný, že pokud ven nevyběhnem, všichni se vevnitř udusíme! Rozbíhám se tedy, mrak a zamoření prostoru je větší než jsem čekal. Přeběh jsem odbočku ven a zaběh až za bar. Tam jsem šátral rukama abych našel kde to sem a jakto že tu je zeď. Zorientoval jsem se, ale dech mi už nevystačil, tak jsem si loknul plnou dávku a rozkašlal se čímž to ve mě pěkně zacirkulovalo. Takřka u dveří chytám kohosi za mikinu a táhnu ho směr hlas - spásu. Venku rozdejchávám a cca 2 minuty nejsem schopný absolutně ničeho, natož případného souboje. Venku teprve vidím, kolik lidí v klubu bylo. Za rohem na schodu sedí našaDáša celkem v kopru a dožaduje se nějaký vody, pro kterou zabíhám do knaipy, která nám byla azylem před akcí. Venku zatím dorazily hasiči, policie i záchranka, která ošetřuje nešťastníka, který dostal tyčí po hlavě. Pár lidí se šikuje k odvetě, ale po pár minutách bloudění po městě a z důvodu nízkého počtu lidí se akce ukončuje. Hasiči se pustili do odsávání prostoru a my se rozhodujem vrátit se do sousední hospy, páč stát venku v tý zimě bez bund - nic příjemnýho. Tam je nabito k prasknutí - aby taky ne, když se tam postupně přesunulo třičtvrtě Rambajzu. Slečna (?) za barem je rozladěná a odmítá nám dát pívec že prej nemá sklo, i když ho za barem vidim a jí na něj ukazuju! Mno jo, né každá obsluha je za crusties ráda. Zachraňují nás Vlašimští (kteří si nás kupodivu pamatují od minule) a my s nima vyrážíme do jiný hospy přez půl města. Obsluha příjemná, pivo dobrý, oči přestávaj pálit. Volám Pepovi jak to vypadá na místě. Je jasný, že dnes už z muziky nic nebude. Ve 2 ráno máme spicha u klubu, kde se budou vynášet a vracet věci. Dovnitř to jde pouze s maskou. Vše se vrátilo majitelům, kecáme střídavě se všemi okolo, slibuju AOD show v DC a pomalu se loučíme a odcházíme v cca 20ti lidech směr byt Urbiho. Tam popadáme po zemi a při sledování Trpaslíka okamžitě upadám do stáze.
Ráno mě budí hlas Špíny, jak se dožaduje dalšího rumáka. Otvírám zděšením oči a on mě konejší slovy "no jó, budeš řídit". Nu co, jednou to přijít muselo, jen ten zbytkáč by nemusel být tak velkej. Postrádám osádku druhé šáde a i Dášu a dovídám se, že jeli už někdy v 5 ráno, když Aleš usoudil, že se tam nedá spát. Tak snad dojedou bez potíží. Na bytě plkáme ještě dobrý dvě hoďky o muzice, včerejšku a spoustě blbinách, drtíme valy z Bandzone a já si kupuji za zvýhodněnou cenu všech zbylých drobáků split desku Jonestown/ Messerschmitt 109. Nasazuju mikču ze včéra a okamžitě mi vytrysknou slzy - to je emíčko kua! Zpátky nám tedy doplní vůz Petra a Záviš z Liberce, ty si užijou cheche. Nasedáme a mě se trochec rozklepaly nohy při představě kočírování šáde, ale to pudeee. Párkrát mi to chcíplo než jsme vyjeli z Vlašimi, ale to se stává. Prvním úkolem bylo najít benzínku, páč jsme byli takřka na suchu. Po ujetí cca 10 km z města zjišťujem, že jedem úplně na opačnou stranu. Mno jo, takže z5. Béňo naštěstí k pumpě vystačilo. Cestu jsme pak již našli bez problémů, krom lehký bloudičky po špatnym odbočení. Díky tomu jsme již pro tento víkend nadobro osiřeli. Můj hlas jsem nechal někde u Říčan, ach jo konec blbejch keců. Liberecký jsme vysadili v Boru a do Děčína zbýval už jen kousek. Špína ukázkově klimbal a na mě to začalo taky dopadat, takže jsem musel kouřit v kuse, jináč bychom nedojeli, leda na svuj funus. U pošty (hospody) v DC ho budim a předávám mu car a sám mizim na Březňáčka pošeptat všem zážitky....
Sečteno a podtrženo cca 600 km najeto a cca 15 min odehráno. ALE STÁLO TO ZA TO!!!
Děkujeme všem, kteří se o nás ten víkend starali, bavili se s námi a celý nebo jen část zažili! Nezbývá než doufat, že si příští víkend s kapelou prasáků Nocturnal Emission zahrajem víc a v klidu!
A speciální poděkování patří TOBĚ, že jsi ten kilometrovej odstavec dočetl až sem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Green Sister Green Sister | E-mail | 31. března 2009 v 12:17 | Reagovat

rene: No nářez, parádní rep. dost jsem se pobavila - hlavně u emíčko mikiny, Tvého řízení a spousty jiných poznámek, ale hudební report toto opravdu není :) ale fajn přiblížení akce, plyn si představit nedokážu a ani nechci, po tom, co jsem Tě slyšela mluvit do telefonu 3 dny po inhalaci... brrr, no, hlavně, že jste se všichni "ve zdraví" vrátili.... GS

2 zloRene zloRene | 31. března 2009 v 12:25 | Reagovat

he to nema bejt report na hudebni akci ale na alkovikend :-D

3 Green Sister Green Sister | E-mail | 31. března 2009 v 12:29 | Reagovat

vždyť jooo, vyprávění jak má být: s přímou řečí, nespisovnými slovy, hesly, říkám... goood. GS

4 oxide oxide | Web | 1. dubna 2009 v 12:27 | Reagovat

teda takovou dalku jedete a pak 15 minut slavy:( by jste meli hrat tak hodku a pul:) jinak chvalim - slusny cteni!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz