DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

"Systém mě omezil" aneb Variace na Confuso Sino

17. června 2009 v 10:14 | gs |  Články, ankety, kecičky
Kapela Confuso Sino má val, který se jmenuje "Systém mě omezil". Dost výstižné. Stále mi ta slova běží hlavou. Vzpomínám si, co mi říkala babička, když jsem se začala porůznu propichovat. "Nebudeš moct sehnat pořádnou práci, budeš mít problémy s lidmi, ....prostě tě to omezí."
Zatím to neplatí, práci mám dobrou a (na sever) dobře placenou, a problém mají spíše někteří lidé se mnou :) Co se týče omezení, mám pocit, že můj vzhled mě zatím omezuje ze všeho nejmíň. Rozhodně víc mě omezuje systém, můj strach a pokora. Nebudu si tady stěžovat na to, co je podle mě špatně, každý slušně myslící a inteligentní člověk to ví a soudí podle sebe samého. Špatné věci musí existovat, jinak bychom si přestali vážit těch dobrých. To je jednoduché. Těžší už je ty špatné věci nějak "uchopit" a PŘEKOUSNOUT. Nejtěžší je je změnit v dobré (což by opět bozbývalo smysl z hlediska nějaké té "rovnováhy"). Marnost nad marnost? Ani ne. Snažím se brát věci tak, jak jsou. Pokouším se o smíření. Věřím tomu, že každý nakonec dostane, co zaslouží. Spravedlnost podle mě existuje, ale to, že většinou nevidíme, jak se lidem jejich činy vrací, nám tu existenci vyvrací. Toužíme po duchovní satisfakci (promnutí si rukou s bohulibým pocitem "to máš za to, hajzle..."). Prostě se snažím o to, aby mě duchovně systém omezoval co nejméně a já mohla "ušetřenou" energii vložit do lidí, kteří mi za to stojí (bohužel to v důsledku znamená to, že se snažím v tomto přemýšlení o věcech, které jsou špatně, omezit a otupit sama sebe). Je spousta věcí, které mě mrzí, ve své podstatě se stydím za to, že jsem člověk. Systém mě omezil. Příklad: chci produkovat co nejméně odpadu, ale jak toho mám dosáhnout, když polovina potravin je balená v nerecyklovatelných obalech? Nevyhnu se tomu, nigdo se tomu nevyhne, všichni jsme konzumenti a jinak to ani nejde. Jde, za cenu toho, že opustíme své nejbližší a zmizíme do lesa. Vždy, gdyž jím třeba sýr z nějakého "neidentifikovatelného" obalu myslím na to, gde ten obal skončí, a spousta jiných a jakým všem tvorům bude překážet a pomaloučkým rozkladem ubližovat. Jsem toho součástí. A nechci. Systém mě omezil a nedá mi vybrat. Větám typu: "Člověk dokáže, co si zamane" věřím jen zpola. Vždy to totiž, díky tomu, jak to tu všechno funguje, bude za cenu toho, že někomu ublížíte.
Napsala jsem toho možná víc, než jsem chtěla a než by bylo zdrávo. Ale to nejpodstatnější ne: děkuju za lidi, které mohu milovat a děkuju za lidi, které nemohu snést, děkuju za přátele, děkuju za věci, které mě baví i za věci, které mě otravují, děkuju za les i lesu, děkuju za své zdraví a zdraví mých blízkých, děkuju za Fusku a vůbec za všechny zvířecí kámoše, děkuju za hudbu, že jí lidé dělají, děkuju za pochopení i odpor ostatních.
Děkuju za to, že můj mozek se nechává více zaměstnávat faktory pozitivními, než negativními. Přestože je to tím, že mě systém unavil a omezil. Nad špatnými věcmi se nám tolik prostě přemýšlět nechce. A to je smutné.
GS
=autor obrazku neznamy=
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz