DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

Abfart nach Dresden - první výlet BLU-82/b za hranice - 23.10.

3. listopadu 2009 v 12:34 | zR |  Reporty
No sic trochu zpětně, ale žádná škoda...
23.10. jsme vyjeli zahrát do Drážďan. Tudíš pro nás poprvý do zahraničí. Ráno jsem nebyl po čtvrtečním koncertu, který jsem s beg pořádal, schopen vstát do práce. Tupaci spali u nás, takže v našem mikrobytu dosti nabyto. Posnídali jsme, dali pár zápasů v ps2 fotbale a kolem 1 hodiny po poledni vyrazili k Rybovi, kde jsme měli od včéra apáro. Krtek přišel otevřít takřka okamžitě, takže bez dalších protahů jsme naskládali věci do aut. Tupaci to měli teda pořádný tetris a jejich dodávka jako jediné zavazadlo navíc pobrala mojí bas hlavu. BLU totiž mají dnes ještě jednu prvotinu a to dopravu na koncert čistě jenom vlakem. Loučím se na pár hodin s Amarounama, jelikož to ženou už na Drážďany, aby si je stačili pořádně procajdat, a valim do zkušky proměnit apáro Tabula Rasa za BLU-82/b. Poté ještě na chvíli domů, trošku se zkulturnit.
Odjezd byl plánovanej na 17:00 osobáčkama. Sraz v půl 5 ze hlavákem. V půl 5 volá Aleš, že se ještě vracejí do Bene, páč tam nechali občanku, chjo. Domlouvám se s ním proto na zásobách a v Lídlu poté nakupuju 12 litrů mičudy. Dáša poctivě čekala na nádru a tak jdeme spolu zjistit, na kolik že nás to lístek vyjde. S Johanou, která nám dnes dělala doprovod, na 600 Kč pouze tam, z5 si budeme muset zařídit až v Německu. Za 5 minut odjezd vlaku dovalil zbytek a tak se v cukuletu skládáme na lístek a taháme věci k vlaku. Najednou mi došlo, kde je vlastně Špína! Telefonem jsme ho probudili, že nám to za 3 min odjíždí. Samozřejmě to nestihnul a vlak nám ujel. Smska ve který jsem všechny informoval o srazu a odjezdu, mu prej nedorazila :/ Nezbývalo než čekat 2 hodiny na další spoj. Bohužel v DC na nádraží, který je docela pořádnej železniční uzel, neni žádná hospoda! Takže pěkně mrznout na nástupišti.Nu co ale, jsme seveřani, tak jsme to přežili a už to sypeme sudetskou střelou na Bad Schandau. Tam přestup do německé verze tohoto vlaku. Rozdíl opravdu obrovský! Čistý interiér laděný do modro šeda, vše nové a nezničené, LCD obrazovky takřka na každém sloupu informují o poloze vlaku a následujících stanicích a hlavně naprosto tiché brzdění souprav. Ostatní cestující z nás měli asi strach a tak raději prchali posadit se někam jinam, co nejdál od těch podivně mluvících, smějících se a muziku poslouchajících hovad v části vlaku pro kola určené. Cesta uběhla ani nevím jak a už jsme procházeli halou nádraží Dresden Neustadt. Nějakých punx se ptám na klub, ale vůbec netuší. Obíháme proto náměstí ve snaze najít mapku a na ní potřebnou ulici, avšak bez úspěchu. Šli jsme se proto zeptat pirátů ulic taxikářů, ale 4 vozy nám ujeli před ksiftem. Zkoušíme proto lidi v okolí a po chvilce se nám opravdu daří, mladík vysvětluje cestu a zdá se docela jednoduchá. Do debaty se ještě přimíchal páreček, který měl podobnou cestu a tak nás doprovodil až na Rudolph Leonhard strasse.
Ulice byla celá posprejovaná, polepená plagátama a nálepkama s afa tématikou. Bloumáme po ní a po chvilce jsme donuceni se optat, kde že se to AZ Coni nachází. A nachází se nečekaně až na naprostém konci ulice. Když stojíme před baráčkem, ve kterém alternativní centrum je a nahlas, jak je naším zvykem, lamentujem jestli je to tady, ozývá se ze zahrady česky "no jasně že je to tady!"
Vplouváme proto dovnitř. Sálek je v patře, takřka naprosto prázdný. Organizátor Wahnfried nás vítá a ukazuje backstage, kam si můžem složit cajky a uvelebit se na gaučích. Prý jsou dnes v Drážďanech další dva koncerty, proto tak málo lidí. Na otázku na jídlo opáčím že se raději opijeme. Myslel jsem naším lídlvínem, ale jako odpověď se mi dostala otázka, jaký pívo rádi pijem. Říkám že je nám to fuk a za chvilku už před náma stojí basa lahváčů německé značky, kupodivu i docela dobře pitelných - paráda! Tupak Amaru už mají nazvučíno a tak je letím podpořit a vyslechnout. Pumpovali to do tech pár návštěvníku s řádnou vervou a nasazením. Blanka si dokonce mezi songama neodpustila proslovy v němčině, respekt! Po nich si to na scénu štrádujem my. Tak nějak jsme to nazvučili a bez dalších protahů spouštíme. Noo nic moc to nebylo, slyšet nahoře nebylo nic, ale kvůli řečové bariéře jsme to ani nijak neřešili a zkrátka to dohráli jak to jen šlo. Po setu pro pár nadšenců zpět do backstage na pořádný bůčo. Na scéně se už chystají Mörkhimmel. Dali to nějak víc nahlas vše bo co, zkrátka mi připadá, že mi pukne hlava. S přestávkama poslechnu celej set, ale přišlo mi to docela jednotvárný. Stále stejnej rytmus bicích, temnota podpořená kreacema zpěváka... Nic moc pro mne, i když jóó ale né v takovéto délce, 3-4 valy by mi bohatě stačili. Po koncertě jsme popíjeli v backstagi, pošprechtil jsem s Wahnfriedem, vyměnil ňáký cedka a upsal se na nějaký papíry pro osu či co. Basy (né jen naše ale zkrátka všechny v místnosti) už beznadějně prázdé a tak se pouštíme do dovezených mičud. Cesťák jsme chtěli na cestu domů, i když jsme nevěděli kolik to bude. Odhadovali jsme 30 É ale pro jistotu to ještě zvýšili na 40. Chvilku na to už nás vyhánějí z backstage dolů do hospody, kde v nasávání pokračujeme. Konečně jsem se vrhnul na jídlo a že to tam měli spoustu na výběr! No ono je to asi o něčem jinym když součástí klubu je i kuchyně a celý to maj v rukou lidi z doy scény. Z repráků se řine česko/německý souboj o větší sračku, bayerische volksmuzik drtí koule. Šel jsem obhlídnout plac na spaní a za pomoci ostatních tam odtahal apáro. Místnost v přilehlém baráčku na půdičce, kde je jedna velká dvoupatrová postel a střešní okno. Na nic nečekáme a vylejzáme na střechu, kde si ňákou chvilku lebedíme. Při návratu do hospy mne vítá Arnošt se svou diskotékou doprovázený Češtinou snad od všech obsazených stolů. No to je teda Německo :) Už nevím do kolika jsme nasávali, každopádně do posteje jsem padnul po ksichtě a stěží sebral zbytek sil na přetažení spacáku přes sebe.
Ráno probuzení nějak před osmou ranní, jelikož jediný vlak domů nám jel v půl 9 (další až v 7 večer). Rychle proto budím ostatní alka z DC a potichoučku (čti hlčně a nadávajícně) si balíme fidlátka a už říkáme ahóój do spících (ztěží po tom bordelu) Tupaků a štrádujem si to na vlak. Cestou se rovnou pouštíme do jediné zbylé mičudy. Naštěstí to je od klubu v podstatě stále rovně, takže nemíjíme a na nádraží přicházíme včas. Jdem si pro lístek, paní za kasou něco žvatlá, ale to mě nezajímá chci jen znát cenu. 41 E, 1 éčko nám chybí! Naštěstí Johana ho loví z kapsy, jediná z nás má nějaký kačky hehee. A tak už letíme na nástupiště kde záhy přijíždí mašina. Ve vlaku pijem a pijem a smějem se a pijem. Lidi nás maj asi plný zuby, a to ještě naštěstí nerozumí obsahu našich slov. V Bad Schandau opět přestup. Rychlý ubalení poslední konopí po kapsách. No řádně nám nakopalo prdel. Je znát, že nás opět vezou ČD. Prdele se natřásají, zvuk brzd rve uši... V Děčíme nanášíme věci do auta, Dáša je jen tak flákne a mizí pryč, asi nás už měla taky plný zuby. Špínu si vyzvedává otec autem a my pozůstavší se ještě dlouhou dobu řehtáme za nádrem společně s Kokainem, kterého jsme tam potkali. Domů dorážím kolem 11 ranní už značně v náladě ulehá do postele k Verče, která se chvilku předemnou vrátila z jiné párty.... A spali a spali....

Fotky snad co nejdříve na blu rajčeti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GreenSister GreenSister | E-mail | 3. listopadu 2009 v 12:54 | Reagovat

Tak "sudetskou střelou" jsi mě poslal na kolena!!! GS

2 Jordy Jordy | 13. listopadu 2009 v 12:30 | Reagovat

Takže cesta tam za 600,- a na zpět 41,- ojro..to mě poser záda, fakt vostrá cena!!!! :-((

3 zR zR | Web | 18. listopadu 2009 v 7:57 | Reagovat

Jo a to jsem si původně řekl o cesťák 30E, nakonec jsem na štěstí pro jistotu zvýšil na těch 40, jináč by jsme jim tam zůstali

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz