DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

REP: Liťák - Baronka, 19. 12. 2009

6. ledna 2010 v 7:50 | gS |  Reporty
Po dlouhé době na "pure punx" akci. Ovšem punx mě sem nedotáhli, důvodem, proč jsem tak zbla vyrazila do Litoměřic, byla má kamarádka Jawa, se kterou jsem se naposledy viděla v únoru, gdyž mi masíčko na ruce rozrývala jehlou. Bydlí ve Zlíně a tak moc příležitostí k setkání nemáme.
Proběhla klasická cestovní horečka (jakože jsem asi 20 minut po odchodu z domova volala, gde je čtvrtá kolej a co je to třetí nástupiště), ale nakonec jsem se úspěšně dostala na místo, gde na mě už Jawa čekala a vyrazily jsme směr Baronka. Dovnitř jsme se sotva prodraly, hospoda praskala ve zdech. Já nikoho neznala a tak jsem se mile (ano, občas se mi i to povede) usmívala a pomalu se rozkoukávala po prostoru: klasická hospa s barem, dvěma bednama, vedlejší místností, gde byly místo židlí špalky (holčičí špalky měly podprdelníky) a vedlejší vedleší místností, gde byl fotbálek a krásná výmalba egyptskými motivy. Z této vedlejší vedlejší místnosti vedly dveře do nesmyslného prostůrku, který neměl nic, kromě díry na dveře - bez dveří a tři zbytečné schody - asi aby byla větší prdel, no a na konci této cesty, gdy jsme stály na dvorku, přede mnou byly jiné dveře, které skrývaly celkem velký koncertní prostor: podium dostačující i pro Lauru a její tygry, lidí se sem může vejít třeba 150, ale asi i víc. Vpravo od vchodových dveří vedly schůdky na dřevěný balkonek, gde v bezpečí seděl zvukař a měly jsme to štěstí, že se zde zrovna převlékal účinkující dudák do kiltu. Vlevo od schůdků vedly schody dolů do sklepa, kam jsem se pro zimu neodvážila.
Usadily jsme se v sedačce a před námi se rozprostřel krásný výhled na plac - jako první hráli ten večer The Seegers, streetpunk z Teplic. Zezačátku se mi líbili o poznání méně než v Děčíně, ale nevadí. Věřila jsem, že se ještě vykoupí - a jo. Jen jsme se s Jawou shodly, že pohyby zpěvákovy pánve jsou sexy asi jako čištění ucpaného odpadu po zabíjačce a že gdyž bude na tamburínu ještě rok cvičit (nebo bude ve volných chvílích hrát s tikajícími hodinami), že mu to i půjde. Ještě teda připomenu, že druhý zpěv basáka Toma se mi dost líbil a zpěvy zněly tak jak v punku mají - hlavní zpěvnější a vedleší řvavější. Hezké.
Druhou kapelou byli "punk pipes family gang" Benjaming Band - otec a tři synové, kteří hrají vemi živý punk'n'roll doprovázený dudy. Otec Olin drtí basu, nejstarší syn Kuba pěje a hraje na kytaru, prostřední z bratrů, Lukáš, hraje na dudy (popř. na akordeon, tamburínu, mandolínu) a nejmladší Matěj hraje na bicí. Veselá to rodinka. Kapelu jsem viděla v děčínské Besedě asi před pěti lety, kdy bylo Matějovi třeba 11 let (?) a byl malej kluk, teď je čára a já si ve svých jednadvaceti připadám tak nějak mimo mísu (ale ne že bych o to stála v té míse být). K věci už konečně: dokud jsem nechodila na koncerty tak jsem měla za to, že fyzicky nejhezčí ruce mají horolezci, pak jsem viděla pár bubeníků do půl těla a řekla si, že bez naběhlých šlach je to hezčí a že tedy fyzicky nejhezčí ruce pro mě budou mít bubeníci. Po sobotním koncertě jsem zjistila, že fyzicky nejhezčí ruce budou patřit mladým dudákům :) Ale teď už k věci: kapela mě bavila od začátku do konce, přestože dudy jsou pro mě na poslech náročný nástroj (myslím tím takové ty neurózy, gdy něgdo klepe nohou a vy to dál prostě nemůžete snášet a vyběhnete na něj s nožem), otec rodu lítal po pódiu i pod, zpěv mi připomněl Štěpána z N.V.Ú., ale i tak mi přišel osobitý a líbil se mi. Gdo mě fascinoval - ještě více než před pěti lety - byl Matěj, který hrál jako automat, byl strašně rychlý a neúnavný. A přesný. Očividně ho to baví a hru si užívá. No a dudy - to je kapitola sama pro sebe - jak už jsem řekla, na mě zní nástroj prostě až moc naléhavě, to ale nemění nic na tom, že je to parádní zpestření oproti kalsické sestavě basa-bicí-kytary. V souzvuku s kytarou mi běhal mráz po zádech, to se mi teda fakt líbilo. Výměnou dud (hehehe) za akordeon Lukáš taky neurazil, akorát už to neznělo tak neobvykle. Úplně nejstylovějším nástrojem pak byla mandolína, která do hudby vnesla takový vtip, milou nápaditost. Nakonec multiinstrumentalista zařval, jestli chceme vidět prdel (což jsme skutečně nečekali) a všichni žařvali, že jo, tak se s otcem otočili a vykasali kilty. Sál se rozsvítil pod záplavou blesků foťáků a byl konec.
Tedy alespoň pro nás - poslední kapelou byli SPS, kterým bych za vystoupení nedala ani korunu, možná tak pivko za to, že maj jméno. I gdyž, kromě toho, že drtí dlouho, teda vůbec nevím proč: nuda, šeď, nuda. Klasickej pankoš, kterej jsem vydržela poslouchat asi tři minuty, a pak jsem zmizela, páč ty tři minuty zpívali jednu a tu samou větu, něco ve smyslu: "jó-ho-hóó, to je ten život" nebo co. Peklo! Napadlo mě, že vydržím na další píseň, že to možná bude lepší - vzápětí jsem se nahlas rozesmála vlastní naivitě a šla pryč s tím, že cenu to nemá, ani mít nebude. Mj. díky této kapele bylo vstupné 130 rovných. Ochocho.
S Jawou jsme se ve dvě spokojeně odebraly na byt k velice milému páru lidí, kde jsem dostaly čaj a spacáčky. Po čtyřech hoďkách jsme vstaly na vlak a já zkonstatovala, že gdybych měla něgdy zkejsnout v LTM, tak půjdu do Baronky, páč bych se nebála, že by o mě nebylo hezky postaráno :)
Fotky se pokusím postupně vyzjistit, ale něco bude mít určo Jawa: http://jawas.rajce.idnes.cz/
GS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz