DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

REP: Grind it or DIE! - 29. 10. 2010 - Biograffs

2. listopadu 2010 v 12:08 | Gs |  Reporty
Moc vás tam nebylo, co? Tak na to vám řeknu jen jedno: Buďte pořádně nasraný. O DOST jste přišli. Tečka. Po delší grindové absenci jsem čekala, že budou zdi klubu trhány davem tanečníků. A ono nic.
Vezmu to zkrátka: Ústečtí Smashing Dumplings, otěžkáni břemenem začínající kapely odehráli dobře, nic strhujícího to nebylo, ale já byla spokojená, líbil se mi song "Karlovarský knedlík" (všechny písně se jmenují "..... knedlík" nebo "Knedlík s ....." :). Žádná přenáročnělá muzika, šlo to pěkně od podlahy, po které se, tedy kromě zbytků sutě a prachu, nyní válel ještě "smashing" houskový knedlík. Tak jsem se tomu tak pousmála... kdyby to kluci z kapely věděli, určitě by si ho radši schovali k segedínu, který se nám s Matějem velice povedl ;) Jo, kapelu můžete vidět v DC opět 11. prosince v SS-centru.
Překvapením večera pro mě byli kralupští Urin. Perfektní tancovačka, tohle je grind podle mého gusta. No, spíše crust-grind, zpěv byl spíše do crustu... Noo, prostě paráda, nenudila jsem se ani chviličku, fakt, byl to zběsile živej set. Výbornej celkovej projev/přednes/podání/dojem. Prostě akorát tak dlouhá ládovačka jako prase - gdyby tam bylo víc jak 50 lidí, tak to klub vážně zboří. Výborný!!!
Třetí odehráli Amoclen s, pro mě, novým zpěvem. První půli vystoupení jsem nějak nezmerčila, ta druhá se mi líbila. Amocleni vědí, co dělají, dělájí to dobře a to mě baví. Akorát se furt nějak vofrňovali nad jídlem... Tss :) To Uriňáci skorože nestihli, tak jsem jim nalila dva po okraj plný půllitry segoše s sebou do auta :D sice dostali jen jednu lžičku, myslím, zato ale pěknej pakl ubrousků...
Noo a pak Köenigstein Youth (Lyon, FRA). Tyyy voleee! Nářez jako krávaa! Zpěvák na mě teda celej večer působil tak odměřeně, suchoprdsky (Prej: "...moc kouříš!". Noo, tak na takový kecy jsem na koncertech zvědavá... je teda fakt, že mě bez cíga u pusy snad neviděl... ani druhý den ráno... vlastně ani odpoledne...), pak to ale při koncertě samotným vynahradil. Energie úžasná, muzika složitá, zdánlivě nečitelná, ale nebylo to tak, nevím, jak mám zformulovat to, že hudební prvky a nápady byly vehrány tak nějak "mezi řádky". Tak asi tak. Taneční projev šílenej, až nakažlivej, měla jsem chuť někomu z kapely skočit na hrb, vážně zábava. Dělala bych jim klíďo trash-groupie, abych s nima mohla jezdit po koncertech PO FRANCII a pařit... a učit se francouzsky... hrozný sympoši to všichni byli.
Mezi dvoje Frantíky byli napasováni Cunnilingus z Rakovníka. Čekala jsem od nich tedy, přiznám se, víc. Třeba to bylo tou klubovou prázdnotou, protože gdyž u nás byli naposledy, tak se mi dost líbili. Tentokrát mi to přišlo nějaké moc obyčejné. Ovšem jen ze začátku, čím déle set rval, tím více se mi to dostávalo pod kůži a ke konci už se mi to regulérně líbilo! Škoda, že poslední kapela naklusla, že už jako musej hrát (to teda nevim proč) a tak Cunnilingus spěchali a asi i zkracovali.
Poslední Desecrator (Paříž, FRA) odsypali grindovou superšílenost, ...parádní basa, pekelný chrochtačky, "zlý" kytary (to mě hodně bavilo). Jejich hudba byla brutálně nevyzpytatelná, zdánlivě chaotická, nevim, gdo jim to teda počítá, ale třeba jsou ve Francii o krok napřed a maj v hlavě takový malý digitální metronomky, co jim pouštěj šoky do končetin a oni podle toho hrají. Písně byly složeny z mnoha rozdílných úseků a nenašla jsem rif, který by mě neba. Pecka!
Pak jsme s Frantíkama pařili asi do čtyř do rána, tančili na -123min. i na Von Ivu, byli společenští, veselí, družní a měli hezké, jemné chování, a taky byli komunikativní. Oproti Rakušanům to byla vážně balzámová společnost. Nakonec jsem je šla uložit a povinně dožrali segoš, vrátila jsem se dolů na panáka s Reném, Óňa mezitím dělal DJe a Péťa s francouzským bubeníkem si dali k sobě bedny a pařili na tucky - fakt prdel.
Ráno jsem se zpěvákem z Desecrator vyrazila pro snídani, byl to zrovna typ s naprosto nejhorším přízvukem, takže anglicky mu nebylo rozumět skoro vůbec, ale gdyž si človek zvykl, tak se dalo. Ve finále jsme posnídali na střeše a kecali jsme celkem dlouho a dokonce celkem konstruktivně. Pak jsme spakovali celou bandu, vytáhli je na procházku na vyhlídku nad Teplickou a nakonec, kam jinam, než na poštu. Loučení bylo děsně rychlý, páč jsem zdrhala na bus. Nejradši bych jim všem dala hubana, byli fakt milí...
Myslíte, že něgdo fotil? Kiš! Kiš! Měli jste tam být, nefotil nikdo. Fakt jste pochybili, já byla z tohodle koncertu nabitá celý víkend, škoda....
GS

frantici
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz