Tak na tuhle akci jsme se s mamkou těšily už něgdy od září. Lístky byly rezervovány, nakonec i úspěšně vyzvednuty, a tak jsme se mohli, ještě s mým bývalým otčímem, sejít v sedm před divadlem. Mamka byla už na třetím ročníku, já na prvním...
Nebudu popisovat průběh koncertu, ten byl víceméně stejný - bubnovalo se a bubnovalo a bubnovalo a byla to paráda. Na pódiu se představili: Pavel Fajt (Dunaj), Miloš Vacík (Šum svistu), Ephraim Goldin (Hypnotix), klasické bicí nástroje měl na starosti (nebo na radosti?), chvílemi spolu s Fajtem, Američan Kenny Grohowski, s Milošem Vacíkem skvěle souzněl původem Řek žijící v Německu Alex Papas. Tyto všechny výtečné bubeníky doprovázel na filipínskou kejtru (?) Filipínec Bob Aves a hlubokým, zemitým zpěvem to vše kořenila filipínská zpěvačka Grace Nono.
Hodně zazněly filipínské tradiční písně, pak sety secvičené pro tento rok, kdy se hráči tak různě prostřídávali a zároveň i při méně fyzicky náročných nástrojích odpočívali, rytmy celého světa zněly večerním divadlem a nigdo se nenudil. Aplausy byly vždy bouřlivé.
Vtip večera: po jedné z písní, ve kterých zpívala Grace Nono promluvil Fajt: "Tak, toto byla tradiční filipínská píseň a byla to jakási motlitba... a teď zahrajeme píseň, která nese název Swinger party, … to je tedy trochu jiná kategorie."
Konkrétně tahle píseň mi utkvěla v hlavě, střídaly se v ní klasické bicí se všemi možnými i nemožnými nástroji celého světa, jež obsluhovali předně Miloš Vacík a Alex Papas, s jasnou pravidelností. Ty vole, to byla dvojka, byly jsme z nich s mamkou hotové.. oba bílé špičaté polobotky, bílé kalhoty, kubánské košile, perkuse vlevo, chrastítka vpravo, kotle dole, bubínky nahoře, paličky a ruce všude a jak do toho trsali, no to jste neviděli, paráda, skvělá energie, tihle dva chlapíci na mě zapůsobili mnohem lépe a příjemněji, než "éterická" Grace.
Kenny prý moc místa, soudě podle posledních ročníků, nedostal. Myslím ale, že to bude trochu klam, předvést se mohl, šanci měl, ale nebyl to holt tak průbojný a prvoplánovitý projev. Kolikrát hrál tak jemňoulilince, že takový cit mohou mít snad jen neurochirurgové. A tak je pochopitelné, že se v palbě úderů trochu utopil.
"Tahounem" a roztleskávačem ("...proboha, jen to ne!") večera byl Ephraim, divadelně nalíčen, a skvěle rozpálen. To, jak se ujal své role bylo úžasné a on si to náležitě užil, stále ale neměl na pořádajícího Fajta, který se chvílemi při hře tak smál, až se snad zalykal radostí.
Nejmíň nápadný, ale zjevem i projevem velice milý člověk byl Bob Aves, který téměř celé představení doprovázel na kytaru, a musím říct, když teda byla slyšet, že klobouk dolů.
Shrnutí: výborný projekt, snad v budoucnu získá nálepku "dlouholetý", přičemž po odchodu z koncertu si říkáte: "relaxační cédéčka se zvukem vodopádu (při jehož poslechu chodíte neustále na toaletu)? Jděte mi do prdele! Relax je Fajt a spol.!
Fota: http://www.kulturanb.cz/divadlo/ (> fotogalerie > 12. Slet bubeníků)
Videa: první je z loňska, takové povídání a druhé je s letošní sestavou ze Smržovky:
