DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

Rozhovor s Underground Theatre

6. června 2011 v 12:35 | Izzy |  Články, ankety, kecičky
Znáte ten divnej pocit, když někam v noci jdete a není vidět ani na krok...? Když každej stín co se kde mihne je polekáníhodnej...? Když je všude to zvláštní tíživý ticho a když se něco pohne a způsobí to nějakej zvuk, tak člověku zatrnou záda a zuby...? Vítejte v podzemním divadle... Jako malýho mě děsilo chodit do sklepa u nás v baráku. Nikdy tam nesvítila žárovka, bylo tam vlhko a divně zatuchlo. Ale chodil jsem tam rád, protože jsem tam byl posílanej pro kompoty a ty jsem miloval... S Underground Theatre je to velmi podobný pocit. Muzika je temná a dávivá. Místy fakt mrazivá, ale poslech mi přináší divně dobrej pocit štěstí. Preciznost, naléhavost, opravdovost. To jsou příměry, který mě vždycky napadali k týhle smečce a proto mě vždycky bavilo je poslouchat a koukat na ně na koncertech. Na dalších řádcích si můžete přečíst rozhovor se super bandou z Liberce.


1,Na začátek bych dal klasickou klišovitou otázku: Představte kapelu, jak byste popsali kam se ubírá vaše hudba. Zkuste to bez škatulek... :-)

Peo:

Naše hudba je přesně taková, jaký jsme my… řek bych, že neřešíme nějaký stylový škatulky, takže mi rozhodně vyhovuje, debata bez nich. Každej posloucháme trochu jiný kapely a to se podle mě promítá i do celku kapely, protože každej do toho vnáší kus sama sebe. Nedokážu teda vůbec odhadnout, jakej nás čeká hudební vývoj… Důležitá je především opravdovost, takže se to prostě bude celý sunout dál a žít vlastním životem... s trochou autocenzury samozřejmě… J

Charlie:

Řev, temný kytary, zdvojený bicí, energie a emoce. Nic víc ke štěstí nepotřebujeme. Hrajeme tak jak nám ruce narostly. Neděláme věci na zakázku. Nesledujeme trendy. Když se ti to bude líbit, tak fajn. Užij si to s námi. Když ne, nic se neděje. Stejně se vždycky najde někdo, komu se to líbit budeJ


2,Hrajete ve stejný sestavě? Jestli ne, kdo se vystřídal v bandě a co teďka dělá?

Peo:

V současný sestavě hrajeme asi rok…právě před tou dobou k nám přišel bubeník Vladik. Vystřídal v sestavě Willa, který od nás odešel po roce a půl a dnes hraje s kapelou Closeknit. Ale byly i doby, kdy tahle kapela fungovala jen o dvou členech (Charlie a Ginger), ale to už je dávná historie.
Já funguju v UT asi tři a půl roku - nebo tak nějak. Nějakou dobu po mě přišel do kapely Will - nejprve jako záskok za Ginger a posléze jako stálý člen. To je asi dva roky nazpět. Pak se k nám přidal Rodrigo, což byl podle mě další zásadní posun o kus dál, no a nakonec se k nám přidal Vladik.

Charlie:

Je nás pět a za mě je to ta nejlepší sestava, v jaký jsme kdy hráli. A to co bylo podle mě není vůbec důležitý. Nebo ti snad mám vyprávět o tom, jak se jeden z našich bývalých baskytaristů rozhodnul, že dva dny před koncertem odjede z cirkusem neznámo kam a jako jedinej vzkaz zanechá lístek v hospodě. To podle mě není nutný. Než jsem našel lidi (nebo spíš oni si našli mě), pro který je hudba součástí jejich života, chvíli to trvalo. A o těch, který to tak neměli a z určitých důvodů to tak ani nikdy mít nebudou, ti stejně nemám co říct. Jediná výjimka je Will. Kdysi nám vytáhnul trn z paty když zaskočil za Ginger, která prožívala těžkou pubertu a nakonec i on byl důvodem proč se v kapele objevili druhý bicí. Ginger se totiž zmátořila a nám bylo líto říct: "Hele díky, bylo to fajn, ale teď tě už nepotřebujeme." No a od té chvíle máme bubeníky dva. Jenom Willa, který šel zas o dům dál, vystřídal Vladik.

Vladik:

V kapele jsem vystřídal původního bubeníka Willa, kterej se věnuje kapelám Closeknit a Rammstein Members Club.




3, Jak probíhá tvorba novejch věcí? Je to kolektivní práce, nebo je někdo, kdo to táhne?

Peo:

Je to jak kdy. Buď někdo - většinou Charlie a já - donese nějakej nápad, z kterýho se udělá základ písničky, která prochází dlouhým "výrobním procesem" a občas se stane, že se pak do ní ten samotnej základ vůbec nevejde, nebo prostě jenom jamujem a jen tak blbnem a něco z toho vyleze… Je to různý… individuálně kolektivní…

Charlie:

Důležitý je, že z původního nápadu toho nikdy moc nezbude. Tahle banda totiž mívá moc chutí najednou. Součástí "výrobního procesu" jsou proto často divoký diskuze, vzájemný urážky a vyhazovy z kapely:). Tohle pnutí, je ale podle mě strašně důležitý. Vždycky nám totiž pomáhá najít tu správnou cestu. Navíc významně čistí vzduch. Třeba s Pájou (Peo - basák) se stýkám od svých pěti let. To je dvacet let společného života. Pro mě je prostě důležitý, když ho chvíli nemusím mít rád. Trochu Itálie. Ale nenávist je láska, a i díky tomu spolu nemáme po těch letech žádnej problém. Právě naopak. Důležitý je, že si nakonec vždycky uvědomím, jaké mám štěstí, že můžu hrát v kapele s lidmi, kteří jsou nesmazatelnou součástí mého života. A to platí bez výjimky pro každýho v týhle kapele. Stejně jako to platí pro ty chuligány, s kterýma tvořím Drom.

Vladik:

Prvotní nápad vznikne buď jamováním ve zkušebně, nebo s ním přijde kytarová sekce. A potom to hrajeme furt dokola (skoro až do zblbnutí :-)) a v tu chvíli z toho většinou vypadne to nejlepší.


4, Jak ste se dostali k hraní? Nějaký hudební vzory?

Peo:

Já začal celkem pozdě. Svojí první kytaru jsem si pořídil někde v osmnácti. Do tý doby jsem neuměl zahrát vůbec nic. Basu jsem poprvý pořádně popad do ruky až ve dvaadvaceti a totálně mě to pohltilo… Jinak, když to zmínim ve zkratce a pominu omyly pozdního dětství, tak mi dala hodně tehdejší raná a poctivá nu-metalová scéna v podobě Korn a dalších kapel z tý doby jako Soulfly, Deftones, nebo geniální Tool. Dále třeba zmíním ještě Ministry, Mastodon, Converge, Lvmen, Thema eleven a mohl bych jmenovat do nekonečna. V současnosti například hltám Municipal Waste, nebo All Shall Perish. Je toho dost a je to hodně pestrý. Především mám pak v oblibě poctivou hardcoreovou scénu, která není pouze o muzice, ale rovněž o životním postoji.

Charlie:

U mě to bylo jednoduchý. Na střední škole jsem skončil s hokejem, nechal si narůst dlouhý vlasy, do kazeťáku hodil Marilyna Mansona a rodiče přesvědčil, aby mi k narozeninám koupili kytaru. Nebylo to ale jednoduchý. Doma si totiž mysleli, že se na kytaru dřív nebo později stejně vybodnu. Jenže já se na ní začal opravdu učit, a když jsem odjel do Skotska a během prázdnin si tam vydělal na svůj první aparát, bylo hotovo. A pak už to šlo ráz na ráz. Totálně jsem propadnul tvrdý hudbě i tomu, co se mi určitý kapely snažily prostřednictvím hudby, textů i jejich vlastním postojem sdělit. A co se týče vzorů? Neřekl bych, že mám hudební vzory. Spíš srdeční záležitosti. Tak jen namátkou: Neurosis, Cult Of Luna, Lvmen, Deftones, AmenRa, Fall Of Efrafa, Daitro a Have Heart.

Vladik:

Ke hraní jsem se dostal díky bráchovi. Koupil si svoje bicí a já jsem mu na ně chodil hrát a učit se. No a dopadlo to hraním ve dvou kapelách. Mezi hudební vzory patří momentálně Dave Turncrantz z kapely Russian Circles a absolutní bůh je Gavin Harrison z Porcupine Tree, ale to už je úplně jiná liga.

Ginger:

Hudebka od malička. Nevím, co bych dělala bez hudby. Vzor nemám. Jen mě to strašně baví! : )

Rodrigo:

Nápad založit kapelu přišel na základní škole, potom co z Mika Oldfielda přes Prodigy přišla na řadu klasika Metallica :))...pravděpodobně v tom byla i nějaká ta bábovka..




5, Kdo píše texty? O čem jsou?

Peo:

Texty píšeme společně s Charliem - nebo spíš vznikají hodně spontánně při vzniku celýho songu. Na začátku tvorby textů je zpravidla čistý řev v celosvětově nesrozumitelném jazyce J Ten řev se časem oblíká do slov, kterejm prej není moc rozumět, ale hlavní je ta emoce, i když samozřejmě ten text má svůj význam a tak ho občas zkonzultujeme a dáme mu jednotnej rámec. Naše bezejmenné EP je například o člověku, který se stal v touze po svobodě vlkem a krutě za to zaplatil. Je to takovej archetypální pohádkovej příběh, ale hlavní je ta myšlenka zbytečně nedostupné svobody, která je ze všech stran napadána lidskou blbostí. Člověk je celej život masírovanej hlavním společenským proudem, módou, médii, trendy, stereotypními vzorci a tak dále, a když se vymezí, bývá s tím vším konfrontován, aniž by chtěl. Je například zaškatulkovanej do nějaký "kasty" a na základě takto vytvořeného stereotypu se k němu ostatní chovaj povýšeně, nebo nepřátelsky, aniž by o něm cokoliv věděli. Lidi jsou navíc drženi v šachu nenažraných byznysmenů a politiků, kteří vypouštějí do médií mlhu, zatímco pochybně obchodují, okrádají, tunelují, přijímají úplatky a vymýšlejí zákony k tomu, aby to mohli dělat beztrestně a nepostižitelně. Svým jednáním tak ničí životní prostředí a základní principy zdravé společnosti, na což doplácí především většina lidí. V některých zemích se pak dokonce stává, že ti, kdo na tyto zločiny poukážou, se sami stanou odsouzenými zločinci… Abych to zkrátil, texty jsou o našem postoji k celému světu…

Charlie:

K tomu už nemám co dodat. Pod všechno co tady Peo napsal, se s radostí podepíšu. V tomhle máme jako kapela celkem jasno.

Vladik:

Texty píše Charlie a Pája a jsou dost metaforický. Každej si v nich najde to svoje.


6, Máte dvoje bubny. To přišlo jak? Jak dlouho trvalo, než jste se sehráli? Na koncertě seděj bubny krásně do sebe. Přijde mi, že to musí bejt běh na dlouhou trať... A nebo jste tak geniální muzikanti?
:-)

Peo:

Genialita by bodla, bylo by to jednoduší, ale na druhou stranu to mělo podobnej vývoj, jako když se sehrávají dvě kytary, i když zpočátku to byl možná trochu větší bordel J

Charlie:

Myslím, že otázku dvou bubeníků, jsem perfektně vysvětlil v otázce číslo dvě. J

Vladik:

Dvoje bubny si vymysleli ještě před mým příchodem, takže to musí říct ostatní. Momentálně se snažíme opravdu využívat efektu dvou souprav, ale je to kolikrát docela boj, aby z toho nevzniknul úplnej bordel. Každopádně do geniálního sehrání souprav a la Kylesa nebo Year Of No Light máme ještě daleko řekl bych.

Ginger:

Od založení kapely jsem hrála sama a po třech letech jsme přibrali druhého bubeníka Wildu, který teď hraje s Closeknit a mimo to se prosazoval v několika dalších libereckých kapelách. Původní myšlenka byla dle vzoru Kylesy, ale teď už hrajeme víc po svém. Později se s námi Will rozloučil. Rozhodli jsme se proto najít někoho místo něj a přišel Vladik. Od základky jsem zvyklá hrát ve více lidech a proto vím, že základem úspěchu je vzájemně se poslouchat.


7, Co dělají členové U.T. Když zrovna netrápí svoje uši hlukem ve zkušebně, nebo na koncertě? Studujete? Pracujete?

Peo:

Práce, Pivo, Vosy Azyl (hokejbalovej tým)… Jo a sem tam si něco zajímavýho přečtu.

Charlie:

Já dělám technickou podporu na akcích v Liberci, což v praxi znamená, že když nehraju, tak balím jointy. Společně s Vladikem a Vrablem, což jsou mimo jiné moji spoluhráči z kapely Drom, se ještě podílím na pořádání Hradby Festu, což je každoroční hudební open - air festival v ulicích Liberce, sem tam udělám nějakou akci, jako brankář jezdím s Vosama na hokejbalový turnaje a občas halucinuju v temným sklepě nebo na louce u beden. No a vždycky když tohle všechno přežiju, zjistím že je konec víkendu a já zas musím jít otročit, abych si těch pár dní svobody mohl dovolit.

Vladik:

Já právě finišuju s bakalářkou a třeťákem na VŠ, takže jsme docela dost zaneprázdněnej.

Ginger:

Já se snažím doklepat studia na VŠ a krom toho si také užívám poslední měsíce studentského života.

Rodrigo:

Práce, studium. Jak vhodně poznamenává jistá nejmenovaná osobnost: PráceL, bez ní na pivo není!!


8, Jaký kapely ve vašem okolí stojí za to, aby si jich člověk všimnul? Šup sem s nima..

Peo:

Říkám to nerad J ale například Drom. Jejich hudební styl mi moc nesedí, ale je to parta nejbližších přátel, kteří vědí co dělají a dělají to dobře.

Charlie:

Není to přímo v okolí. Ale nemůžu, prostě nemůžu jmenovat nikoho jinýho, než Esazlesa. S klukama se znám už z doby, kdy jsme to s Ginger táhli ve dvojici a oni se jmenovali Kmen. Kdyby to šlo, při vší úctě ke všem perfektním lidem, který jsem kdy s kapelou poznal, jezdil bych na koncerty jenom s nima.

Vladik:

Z naší scény rozhodně: Esazlesa, Le Bain De Maid, Avelon, Mossambic… no a to by nebylo abych si nepřihrál vlastní polívčičku he he, s naší druhou kapelou Drom teď vydáváme první CD tak to omrkněte….

Rodrigo:

Esazlesa u mě vedou!!




9, Co "scéna" ve vašem městě? Kluby, distra....?

Charlie:

Myslím, že urazila pořádnej kus cesty. Ideální to určitě ještě není, v Liberci ale vyrostla nová generace a už dávno to není mrtvé město pod Ještědem. Lidí, který dělaj koncerty je dost a světě div se, dokážou mezi sebou spolupracovat. Aktivní je hlavně People z Cock Brutality, Kudlis z Fasteratu, Marek Jezdínský a jeho Harvest Cowboys, Rotchig z Demajy a Vrablo z Dromu. Svým způsobem k tomu přispívá každý z nás. Akce se pořádají hlavně v Azylu nebo na Harcově v klubu Had. Těch míst je samozřejmě víc. Čas od času bývá otevřená ještě Casta, což je bývalý rockový klub Golet, ale jak říkám, to nejdůležitější se, alespoň z mého hlediska, děje v Azylu a na kolejích v Harcově. Zvlášť v době, kdy město vypovědělo nájemní smlouvu oblíbenému klubu Barandoff.

10,Máte nějaký vydaný věci? Myslíte, že je zbytečný nahrávky vydávat (d.i.y. Nebo menší labely...) nebo je to dneska zbytečný, protože to stejnak nikdo nekupuje... :-D
Peo:

Letos na počátku roku jsme si sami vydali čerstvé bezejmenné EP, které vzniklo loni v libereckých zkušebnách s pomocí přátel. Vznikalo to celkem dlouho, ale jsme rádi, že je to venku. Pár lidí si už ten náš počin koupilo, ale pro mě osobně jsou nejdůležitější hlavně koncerty a abych pravdu řek osud vydaného alba nijak zvlášť neřeším, protože mě zajímá spíše to, co se bude dít v blízké a doufám, že i v vzdálenější budoucnosti … Něco nahrát a prodávat je určitě fajn a je to potřeba, aby se o kapele vědělo a aby se kapele vrátila trocha z toho každodenního úsilí, nicméně ve srovnání se samotným hraním to pro mě osobně nic moc neznamená.

Charlie:

Cenu to určitě má. Už kvůli koncertům. Téměř vždycky se najde někdo, kdo nějakou nahrávku shání. Navíc. Kapela bez distra? K naší hudbě tohle prostě patří.

Vladik:

Ne zbytečný to určitě není, ale samozřejmě bych byl radši, kdyby lidi nakupovali víc a vůbec víc chodili na koncerty. Ale fakt je to asi velkym množstvím akcí…..každopádně je škoda, že 50 lidí na koncertě už je skoro nedosažitelnej nadprůměr.

Rodrigo:

První kompletní DIY nahrávka se vším všudy, nepopíratelný důkaz o hudební závislosti...


11, Vinyl, nebo CD?

Peo:

Náš jediný regulérní počin je na CD. Teďka objíždíme pár koncertů a rádi bychom začali dělat na nových věcech pro novou desku. Jestli to bude vinyl, nebo CD, nebo nejlépe obojí, jsme zatím ještě neřešili, ale uvidíme… nějak to dopadne

Charlie:

Já jsem rozhodně pro vinyl. Zatím je to pro nás ale dost drahá záležitost. Ale příští deska, kdo ví. Snad se to povede a vydáme jí i na asfaltu.


12, Nějaký cíle s kapelou? S kym byste si chtěli zahrát?

Peo:

Velkejch kapel, který obdivuju, je hodně, takže asi nemá cenu jmenovat. Každopádně mým snem je, abychom si jednou zahráli na Fluff festu - to by byla prostě nezapomenutelná mrda - to by se asi ani nedalo slovně vyjádřit J

Charlie:

Mám jedinej cíl. Žít kočovným životem a hrát všude, kde se dá. Kluby, hospody, sklepy, bunkry, louky, stany. Je mi to jedno. Kapela je rodina a život je cesta. No a ten Fluff. To by byl takovej příjemnej bonus na konec.

Vladik:

Prvním cílem by mělo bejt, abychom se na domluvenejch srazech scházeli včas a ne o hodinu později!! ;-) A jinak bych si samozřejmě rád zahrál před jakoukoliv kapelou, co posloucháme, namátkou třeba Kylesa, AmenRa, Year Of No Light. No, je jich hodně, ale samozřejmě si ceníme každýho jednotlivýho koncertu.

Ginger:

Dostat se do podvědomí a dát místním kapelám prostor, aby ukázaly, co umí. Kromě nepravděpodobné možnosti, zahrát si s Deftones v původní sestavě, bych chtěla aspoň jednou hrát na jednom pódiu s Kylesou, abychom si nemuseli vézt ani jedny bicí!:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Driver Driver | 6. června 2011 v 15:53 | Reagovat

Zpovídej dál!

2 izzy izzy | 19. června 2011 v 17:32 | Reagovat

Už se na tom pracuje... :-)

3 margaretiny-pilne-rehabilitace margaretiny-pilne-rehabilitace | 24. března 2014 v 11:17 | Reagovat

KOHO NEZAJÍMÁ, ANEBO NESVEDE, AŤ ASPOŇ KLIKEM SDÍLÍ, POPŘÍPADĚ PO TÉTO MÉ PROSBĚ CO NEJVÍCE OKOLO SEBE ROZPOŠLE.
.
http://margaretiny-pilne-rehabilitace.blog.cz/1403/lapac-zajemcu-o-prehistoricky-outdoor

4 yahoo mail sign up yahoo mail sign up | Web | 10. června 2017 v 6:13 | Reagovat

•    Nice Article! I like it! Thank you for sharing!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz