DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

Recenze Ravelin 7 – 7 kroků po zamrzlé řece

16. září 2011 v 16:25 | Izzy |  Články, ankety, kecičky

Ravelin 7 - 7 kroků po zamrzlé řece (LP - pure heart rec.)

Když jsem někdy v roce 2000 byl v Plzni, tak jsem vcelku omylem vlezl na koncert R7 a hrozně se mi líbil. Sehnal jsem si nějaký (všechny) jejich placky a dostali se mi dost pod kůži. Vlastně to byl první HardCore koncert na kterym jsem byl a dá se říct, že mi změnil život a celej pohled na svět... Od tý doby uteklo hodně vody v řece. Letos ta řeka zamrzla a já se vydal udělat po ní 7 velmi zdařilých kroků.

Krok první. Vážení. Návratem Honzy Mužíka do R7 se jejich hudba zase trochu posunula. I když jsou to pořád oni. Ne zrovna jednoduchý kompozice odkazují chvilku na poctivej emocore, chvíli na bláznivej rock n´ roll, místy na, řekl bych, electro indie... Zvukově se dá do desky zakousnout jak do hutnýho kusu chutnýho čerstvýho chleba. Velkou plochu tu dostaly samply a místy třetí kytara. Všechno dobře slyšitelný a srozumitelný.

Krok druhý. Ve ztracených časech voláme stopaře. Vyhrocenost všech štychů na týhle placce se zarývá pod kůži obrovskou dynamikou. Každej song má svojí náladu a přitom se v zásadě všechny scházej v určitý úrovni drásavosti, naléhavosti či melancholie. V každym případě je slyšet obrovská hravost a smysl pro detail. Opět se mi stává, že u poslechu mi běhá mráz po zádech a není to tím, že by mi byla zima.

Krok třetí. Sny nespočítáš - nás nevydělíš. Hloubám při poslechu vnitřním obalem a čtu a vnímám. Celej obal je perfektně graficky zmáknutej. Má náladu jako deska. Nejde konkrétně říct jakou... Prostě svojí... Vždycky jsem měl hrozně rád vzpurný věci, který mají svůj xicht.

"Jestli je jedinou cestou z klece

volba přijmout cukr za branou.

Pak tedy radši pojdem hlady

se vzpurnou náladou.

A jak si postavíme hlavy,

neuhnem ani náhodou.

Chceme být plemeno

šlechtěné Píkou a Miladou."

Krok čtvrtý. Kodex. Nemam rád matematickej přístup k hudbě. Ale co tady kluci ze severu předváděj, není rozhodně klasickej 4/4 takt kde by se všechno potvrzovalo na první a třetí dobu. Muzikantská vyzrálost je z nahrávky jasně patrná. I v nejkratším songu celý desky dokážou R7 rozjet všechno krásně na plno. Z počátku se prostě zdá, že tohle nemůže nikdy začít vřít. A v ten nejdivnější moment se z matiky stane svižný melodický emo. Odjede se vyhrocenej text a opět se vše zaseká a se stejnou překvapivostí najednou skončí. A to už mi opravdu zbývá jenom lapat po dechu a srovnat si spodní čelist do původní přimknuté polohy...

Krok pátý. Svět už vře daleko. Textově se mi dostává deska velmi hluboko. Nejen pod kůži. Ale i do mozku a duše. Zase se Ravelínům povedlo dostát náladě hudby náladou textu. Když to jde ruku v ruce a vtáhne mě to do sebe, stává se mi, že se nemůžu intenzity určitý části textu zbavit. Všechno je napsaný s vášní, myšlenkou a hloubkou. Trochu se člověk zamyslet musí (což je taky dobře) aby pochopil, co tím chtěl asi autor říct. Jestli jsem si to vyložil správně je věc jiná. To asi záleží na každym a jeho přístupu k životu.

Krok šestý. Nádech. Celá deska je vlastně hra. Hraje si bubeník s bubny a rytmy. Kytaristi s kytarami a náladou. Klávesák s klávesami, samply a s hloubkou. Basák s basou a duněním a držením celýho toho kolotoče pohromadě. Občas mi to přijde až nelidský, jak tam zásadně podrží s bubeníkem celou hradbu těch všech věcí, co se v songu dějou.... Zpěvák si hraje hlavně se mnou a mýma chlupama na zádech (tedy s tím, že se ježí). Jeden i druhej. Baušty svým podivně zabarvenym hlasem a Honza citem pro zasazení textu do takhle členitý hudby.

Krok sedmý. Nad ránem. A když si člověk myslí, že už toho bylo dost, přijde poslední věc. Z minimalistickýho motivu v rytmu samby (nebo čeho) se těží a dynamicky vzdouvá nálada Nad ránem a z ní vyleze saxofon. Ulítle si rozprostře stovky tónů a zdánlivě uzavře skladbu. Ale to, co přijde potom je teprve grand finále desky. Elektro až industriální závěr desky svírá ruce na krku do posledního dechu....

Pokud si chceš poslechnout fakt skvělou desku, doporučuju Ravelin 7 - 7 kroků po zamrzlé řece. A neboj se, i když řeky v zásadě nezamrzají, tenhle led je dost pevnej aby tě podržel.



Izzy

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ondra. ondra. | 16. října 2012 v 23:50 | Reagovat

fajn recenze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz