DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

REP: ROCKOVÝ ODLET aneb "YES, MAN!" report - 27. 8. 2011 - Gorilla, Benešov nad Ploučnicí

16. září 2011 v 16:13 | Gs |  Reporty
Viděli jste film YES, MAN! s Jimem Carrey? Jestli ne, tak se na něj podívejte, nechce se mi tady popisovat a ani si ho už moc nepamatuju, navíc nemám Jima moc v lásce. Jedno vím ale jistě: tenhle film mě hodně inspiroval, co se týče vlítnutí do čehokoliv po hlavě.
Princip je takový:
Úplně cizí krasavec: "Půjdeš se mnou odpoledne venčit psa?"
Já: "…jo, ráda"
ÚCK: "paráda, ale… je to irskej vlkodav a sere tak obrovský hovna, že se musej sbírat ve dvou s lopatou a kolečkem, pomůžeš mi?"
J: "NO JASNĚ, KRASAVČE!!"
Celý tento princip navíc musíte stvrdit tím, že souhlasná slova budete říkat bez sebemenšího zaváhání. První "yesman" období jsem měla loňské léto, gdy jsem v krizovce a osobním úpadku film viděla. Dovedlo mě ke spoustě akcí, ze kterých se zpravidla vyklubaly ty nejšílenější, nejnezapomenutelnější a jedny z nejlepších v mém životě. Nejinak to bylo i tentokrát.

V sobotu dopoledne jsem si byla nakoupit nějaký žrádlo a jak se tak courám po krámě s košíkem, zvoní mi telefon: "Vládin, jo? Co ten by ode mě mohl chtít?". Zvednu telefon a:
"Čau Romano, pomůžeš nám odeřvat koncert v Bene? Aby to jako nebylo jenom instrumentálně, ble, bli, blu,…"
"Jo, a máte nějakou zkoušku? Že bych dorazila, nerada bych vám to zkazila a blu, bla, ble.
"Jo, dneska ve tři."
"Ok, tak já dorazim, a gdy je ten koncert?
"Tak jo, dneska v šest."
"Eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee, tak já si to ještě rozmyslim, ale asi jo…"
"Dám ti po o. vědět, co a jak…"
"Bli, ble, bla…tak jo, zatím."
"Blu, blo, ble…zatím."
Po o. jsme to všechno potvrdili a ve tři se sešli na zkoušku ve zkušebničce tak malý, že by se dala krájet. Tam jsme zjistili, že texty jsou v tuto chvíli někde na chvostu důležitosti a že si budu prostě vymýšlet, z čehož jsem měla docela hrůzu. Vzpomněla jsem si ale na Matěje a jeho anglické žvatlání a zkusila to taky. A šlo to. Ono, když vám totiž není rozumět ani v případě, že říkáte skutečná slova, je nakonec jedno jestli křičíte příznačné "I hate myself" nebo "Ema mele maso" anebo naprosté ptákoviny a jednou za čas zařvete zřetelně "mistaaaake", "deeeaaaath" nebo podobný emovýraz, aby si lidé mysleli, že zpíváte skutečně anglicky. No, dali jsme set a do autíčka, který bylo tak malý, že už by se ani nakrájet nedalo, jsme nacpali půlku zkušebny a sebe. Já se tedy v zadu cítila velice bezpečně, poněvadž jsem byla zleva fixována dveřmi, zespod hromadou stojanů, zepředu futrálem s kytarou a zprava Jebanem. Jedéééém!

Při příjezdu zrovna dohrávali A New Chapter z Děčína, slyšitelně inspirováni Krucipüskem a jemu podobnými. Kolonka crossover, víc jsem postřehnout nestihla.
Po nich zahráli trešovo-metal(občas -corovo)-detahovo-punkoví Los Desperados, svými slovy: "ti ožralí čuráci z Ústí". Bylo to zběsilý, bylo to dobrý, jo, mělo to koule. Spíš mi nebyli sympatičtí v projevu, taková ta banda ukrutně, ale hrubě vtipných kluků, co jim není nic svatý, ale jinak pohoda. Jen ještě škoda, že nezpívá kytarista, který zpíval při zvukovce, ten se mi líbil víc, než ofiko zpěvák, který celou tvář kapely nakonec posunul někam hódně blízko třeba… Kabátům. Ale jinak dobrý, bavili mě.
Pak hrála Houba, ke který asi vůbec nemám právo něco říkat. Odklepali slušný živý set, pankáči divočili a já bych asi divočila taky, gdyby mi bylo těch patnáct, gdy jsem je poslouchala a bavili mě. Dávno už mě ale neba, páč je to furt to samý. Navíc mi přijde, že hrajou moc často. Tak jsem svině, a mám to!
Po Houbě přišla chvíle pokusu Buried Near Roses vs. Green Sister. Kluci mi řekli, že zním jako zpěvačka Atari Teenage Riot a to mi naskočilo sebevědomí asi tak o dvě stovky procent nahoru, přestože si to nemyslím, ale občas je dobrý nechat si něco namluvit a nechat to tak. Joska nás uvedl a začlo se hrát. Vůbec jsem nevěděla co je co za song, jak začíná a gdy a jestli končí, ale bylo mi to jedno, hrála jsem to na fíling a křičela jako zjednaná. Pak mi to přišlo stejný, ten můj projev, tak jsem i chvíli zkusila něco zarecitovat, chvíli něco odchrčet a snad dobrý. Kluci hrají výborně, umí si s tím vyhrát, dát tomu vtip, umí si dát vzájemně prostor, umí chytnout za pačesy i za rypák. Novej (pro mě celkem reznorovskej) song "80" mluví za vše, mají ho na BZ jako novinku, tak se tam stavte, stojí za to, emařina jedna. Škoda jejich zpěvákovského prokletí, myslím, že teď se sešli v perfektní sestavě a samotným jim to sedí. Škoda, škoda, škoda!
Jo, a naučila jsem se, že "dž, dž, dž, džžžžž" jsou breakdowny a "zahraj to bzučákem, vole (taky přece nehoníš péro furt jedním pohybem)" se řekne reverb. Díky kluci :) Jo a ještě jedna věc, kterou při koncertě slyšely asi jenom zdi: "přestože na regionální úrovni, bylo mi ctí s klukama zahrát, páč jsou prostě šikovný", byla to skvělá zkušenost a přínosná prdel.
Poslední hráli regionálně legendární Fuck Off a byla to bomba. Na to, že rock moc neposlouchám, to byl klepec. Texty vtipný, zpěvy čistý, hudba nápaditá, živá, hudebníci zkušení, pohlední… hobiti :D Řikaly jsme si s mamkou: "ještě, že nemají v kapele žádné vysoké hovado, ono by se k nim vůbec nehodilo, hihihi, jak jsou všichni drobní, roztomilí…" Show to byla skvělá, lidi se veselili a bylo vidět, že tu funguje jakási dlouholetá spřízněnost… jo, ono se to pak vrací, když spolu kapela vydrží vydržet.

Akci dělal Dušan, takže děkuju, a i když klub opouští staří dobří provozovatelé (taky děkujem, teď mluvím i za BEG a naše Bene v Bene - letos asi poslední - 17. 9. doražte!!!), přeju další povedený a poplacený koncerty.
GS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz