DC fans of extreme music! D.I.Y., recycle and play fast or die!

Rozhovor s Lahar

16. září 2011 v 16:25 | Izzy |  Články, ankety, kecičky

1) Ahoj. Jak je? Co teď konkrétně děláš a co chystáš? Na poli hudebnim a osobnim...



Čau. Mám se docela dobře. Je zhruba polovina prázdnin a mě vždycky překvapí jak to léto strašně rychle utíká. Poslední roky je pro mě tenhle čas mimo jiné ve znamení práce na velkých festivalech, takže mám docela o zábavu postaráno. No a když nejsem dělník velkého světa rock´n´rollu, tak jsem zakopanej v Rekomandu, cože je ale naprosto v pořádku, protože trávit čas uprostřed desek, knížek a kafe je fakt docela dobrý. No a pak jsou tu samozřejmě koncerty, zkoušky, Out of Step na Rádiu Wave a vymýšlení všeho možného i nemožného a taky nesmím zapomenout na občasné výpady na hory. Letos se mi to daří docela dost, což mě až trochu překvapuje, ale jsem za to moc rád. A ani mi nevadí ten téměř permanentní déšť, má to zas úplně jinej náboj. Jo a tenhle rozhovor píšu krátce poté, co jsem se vrátil z fotbalu, který si občas s kámošema chodím zahrát a je to moje další velká láska. To je tedy zhruba to, co dělám a chystám se v tom ještě nějakou chvíli pokračovat, protože mě to baví. Ale abych byl i trochu konkrétní, tak na podzim se chystáme s Lahar znovu do studia a já bych chtěl tenhle rok chodit mnohem víc na houby, protože mě to hrozně baví a vypadá to, že bude dobrá sezóna!



2) Jak ses dostal k HardCore? Co pro Tebe znamená tenhle "pojem"? Co ti dala/dává scéna, D.I.Y přístup a všechno okolo...?



Dostal jsem se k tomu všemu dost klasicky. V 15ti mě hned v prváku vyhodili z Círekevního Gymnázia (hehe, jo někdy je ten svět fakt vtipnej), nebyl jsem v tý době totiž úplně svatoušek. A hned ty následné prázdniny jsem poprvé slyšel Kritickou Situaci. Bylo to u řeky u nás za vesnicí, na starým rozhašeným walkmanu, ale byl to čelní náraz. Já byl v partě starších kluků, snažil jsem se jim vyrovnat, ale stejně jsem byl vždycky ten poslední, protože jsem byl nejmladší. A tady se najednou zpívalo o tom, že můžeš jít vlastní cestou. A navíc to byla i fantastická muzika. Začal jsem se zajímat víc, zjistil, že existuje straight edge, že spousta punks nežere maso a že je něco jako scéna. Ještě v létě jsem přestal chlastat a jel na svůj první koncert, což byli Refused a Snapcase v Roxy v létě roku 1995. A tam už mě to semlelo úplně. Koupil jsem si kaezetu Lifetime a byl jsem v prdeli, hehe.

Někde tady jsem začal opravdu vnímat hard core scénu a znamená to pro mě dodnes v podstatě to samé, co tehdy na začátku. Prostor pro realizaci, který funguje na trochu jiných principech. Šance poznávat lidi a spolupracovat s nima. Posouvat se lidsky stále dopředu. Být kritickej, ale zároveň být schopnej přinášet řešení, argumentovat a vzdělávat se. Nebejt svině a pomáhat lidem i zvířatům.

A v neposlední řadě se bavit tak abys nemusel popřít, to co jsem teď napsal. A tohle mi scéna dala a pořád dává i když jsem se naučil vidět, že nic není ideální. Ale lepší místo neznám a tak v něm pořád sem. Přes tohle všechno je ale dobré mít na paměti, že ve chvíli, kdy se zavřešj jen do tohohle (nebo jakéhokoliv jiného) ghetta a ztratíš schopnost posuzovat věci v širších souvislostech, tak tě to jednoho dne semele a staneš se stejně omezeným jako ti, které tak často kritizuješ.



3) Máte s Lahar novou desku. Je to trochu jinek kalíšek, než hrála tahle banda před tvym příchodem... Je ta "změna" tvojí přítomností, nebo je to přirozenej vývoj? Jak jsi se dostal ke spolupráci s klukama?



Tak já si nemyslím, že "Umění Strachu" je zas až o tolik jinde než třeba split se Stolen Lives. Už tam kluci drhli poměrně solidní thrash, takže ta změna se určitě neudála po mém příchodu. A přirozenej vývoj je to určitě, když by sis poslech nahrávky Lahar, tak jak byly vydány za sebou, tak bys tam perfektně slyšel ten posun. Já jsem věděl, že nastupuju do thrashový kapely, teda alespoň hudebně a byl jsem na to připravenej a byla to pro mě výzva. Ten dnešní sound je pak prostě výsledkem naší práce, já jsem tam přinesl kus sebe a nějakou vizi a takhle to do sebe zapadlo. Ale abych byl zase trochu konkrétnější, tak já jsem od začátku věděl, že by se mi líbilo, aby byl Lahar trochu čitelnější. Jak se to povedlo, musí posoudit někdo jiný než já. No ajak jsem se do Lahar dostal? Honza se rozhodl odstěhovat na Moravu, Balaclava stagnovala, tak jsem jim prostě zavolal a přijel na zkoušku. Některý věci opravdu není potřeba komplikovat.







4) Znám Tě poměrně dlouho. Za tu dobu jsi stihnul působit ve vícero kapelách. Dáš

dohromady čím jsi vším prošel? Jakej byl/je další vývoj těchle partiček...?



Jasně. První kapela byli Mladí a Neklidní, začátky bych datoval někdy na přelom roku 96/97. Bylo to s klukama z Plzně a hudebně to byl takovej pal. Kytarista Václav hrál v té době ještě v emo kapele Pozor Schod a dneska hraje v Climatizadu a Skupině Štěstí. Basák Krtek působil ještě v grind smečce Ušní Teror a dneska je respektovanej tatér a hraje v Demoralizér. Oba mam pořád moc rád. Pak přišla Balaclava, to je myslím obecně celkem známá historie, která vlastně není ještě úplně uzavřená. Žádnej koncert už si spolu asi nezahrajem, ale ještě jsme se nerozloučili úplně. Víc se určitě dozvíte brzy. Balaclava mě vychovala a jsem vděčnej za každou vteřinu v tý kapele, byl to skvělej čas. V době, kdy Balaclava fungovala jsem hrál ještě chvíli v Eastern Star, takovej punk/rocknroll z Prahy, vydal jsem s nima dvě cd. Jedem koncert jsem odehrál i s kapelou My Melody, která se posléze přetransformovala v Airbags. Pak jsem hrál nějakou dobu s projektem Sunshine Genocide - v podstatě čistá drone/ambient improvizace s Cvaldou se Saade, klukama z Gospel of the Future a s Bedlou ze Zabloudil. To bylo hodně hustý a těch pár koncertů myslím zanechalo v těch několika lidech, co to viděli a slyšeli, celkem solidní rýhu, hehe. Mě tyhle věci ale vždycky hodně bavili, prostě zkoušet něco novýho a nečekanýho. To se vlastně týká i Phoenix 2, který ale ukončil činnost po tragický smrti basáka Dády tenhle rok. Jo a málem bych zapoměl na Spes Erpeta - komplet vegan straight edge crust z Pavlem z Balaclavy, Sváťou z Dread 101 a Márfym z Lakmé. V současnosti jsem teda v Lahar a ještě máme se Žroutem z Lahar a s Honzou z Mother black metal projekt Pustina. Co bude dál, je klasicky ve hvězdách.....



5) Co Tě v poslední době zaujalo na domácí scéně? Máš nějaký tipy pro milovníky hluku...?



Zaujalo mě toho staršně moc. Zrovna dneska na cestě z Brna jsem o tom přemýšlel, kolik se toho teď děje a kolik vychází naprosto skvělých desek napříč žánry. Fakt si dlouho nepamatuju, že by mě převálcovalo tolik domácích věcí a jsem za to šťastnej. Ale abych jen nemlel obecně: Sejmuli mě nový Gride "Záškuby Chaosu", podle mě to je naprosto skvělá deska. Na hodně lidí, už to možná bude tzv. "moc", ale to bylo spousta kapel na počátku 80. let taky, ale prostě jen šli vlastní cestou. Víc jsem o tom napsal na czechcore, tak si to tam kdyžtak přečtěte. Pak se mi moc líbí deska Five Seconds To Leave a jsem moc rád, že se jí podařilo vydat na vynilu. Ti, kteří pořád brečí kvůli Lvmen, by si měli poslechnout tohe.Nechci říct, že to je stejný (naštěstí!), ale způsob jakým je tady propojená muzika a nálada je naprosto fantastický. Výborný je i singl Fear of Extinction, což je totální crust palba, stejně jako obě nahrávky od Evidence Smrti nebo aktuální Risposta. Zabíjí i Sheeva Yoga, která má konečně velkou desku a se svým power violence se může směle rovnat světové špičce v tomto stylu. V okolí Rožnova vládnou Uštkni, se svým sarkastickým punkem se saxofonem, dostala mě i deska Zkoušky Sirén nebo nahrávka jihočeských SUSU. Pak jsou tu Ravelin 7 a jejich deska "7 Kroků po Zamrzlé Řece", Palahniuk z Prahy a jejich parádní cd, brněnští Tummo a takhle bych mohl pokračovat dál. A to jsem tady teď zmínil opravdu jen zlomek toho, co stojí za poslech. Takže hledejte, pátrejte a dívejte se po svém okolí, spousta lokálních kapel je fakt skvělých.

Jo a jinak, nejlepší českou deskou posledního roku jsou asi Už Jsme Doma "Jeskyně" - dokonalost.



6) Myslim, že nebudu kecat, když napíšu, že jsi projel spoustu zemí a hrál na hodně různejch místech. Na co nejvíc vzpomínáš? Kde jsi zažil něco nejúžasnějšího?



Asi tě zklamu, ale já toho zas tolik neprojel. Rozhodně nejsem žádnej světoběžník. Zjistil jsem, že mě víc baví vyvíjet nějakou soustavnou aktivitu v prostředí, které znám a rozumím mu. Baví mě vymýšlet věci, vdechovat jim život a pracovat na nich. A to jde jen v případě, že se tomu opravdu věnuješ. A já to tady mam navíc i rád, což nemá nic společnýho s hrdostí na tenhle národ nebo dodobný sračky. Ale rozhodně si nemyslím, že je nutný projezdit celej svět, abys ukázal, jak seš hrozně v pohodě, načerpal jsi zkušenosti a teď to všem ukážeš. Já jezdil většinou s kapelou někde kolem hranic, párkrát jsem navštívil na pár dní kámoše různě po Evropě a jednou jsem byl ve Státech na 14 dní. Pár dní v NY (super) a pak na Chaos in Tejas Festu a to bylo taky super. Většinou jsem bydlel všude zadarmo u lidí, co jsem poznal v punku, stejně jako oni můžou bydlet kdykoliv u mě. To je to nejlepší, co tím můžeš získat podle mě. Jinak jsem toho fakt moc neprojezdil. Ale aby nedošlo k nepochopení - podle mě je cestování super. Stejně důležitý a podnětný ale může být věnovat se věcem ve svém nejbližším okolí.



7) Tady u nás se poslední dobou setkáváme na koncertech s poměrně nízkou návštěvností. Je to u vás taky problém, nebo se s ničím podobnym nesetkáváš? Čím myslíš, že to je? Nějaká "univerzální rada" pro promotéry?



Tohle jde prostě ve vlnách. V roce 1995 chodilo na koncerty třeba ve Strakonicích 200 lidí na domácí kapely. V roce 1997 jich chodilo 20. Tak to prostě je a nikdy se to nezmění. Souvisí to hodně s obecnýma trandama a s tím jak silná je lokální scéna. A nikdo nemůže čekat, že něco bude trvat věčně i když chápu, že by to bylo super. Praha je na tom trochu lépe, ale zase je tady těch koncertů staršně moc a ve finále těch lidí taky není tolik.

A rada? No nevím, nerad někomu radím (ha, teď se asi dost lidí směje, hehe), ale je to celkem jednoduchý. Dělejte to poctivě, nespoléhejte jen na Facebook a podbný mrdky a nemějte přehnaný očekávání. Pak to MOŽNÁ bude fungovat.



8) Proč Ti řikaj Banáne? :-)



Protože mam velkej banán.



9) CD nebo vinyl? ...proč?



Zcela jednoznačně vinyl. Protože je hezčí, lépe hraje a je to víc punk. Ale v současnosti jsem rád, za každého, kdo si občas koupí originál nosič a podpoří tak kapelu, co má rád. Sice se mě spousta lidí snaží přesvědčit, že tohle přeceňuju a v podstatě vyzívám lidi k podpoře byznisu, ale já si melu svou, protože si moc dobře pamatuju, že nebýt desek a jejich síly a náboje, možná bych tenhle rozhovor ani nepsal. Nemám nic proti stahování, ale kdo má problém s tím si koupit občas desku, tak pro mě není punkáč.



10) Díky moc za čas. Máš nějakej vzkaz pro lidi, co čtou tenhle rozhovor?



Jo, přemýšlejte svou vlastní hlavou, ale nebojte se nechat inspirovat. A možná se ještě zkuste zamyslet, co je za vaší vepřovou (kuřecí, hovězí tad, dosaď si tam jakékoliv "maso") pečení, co máte k obědu a jestli je opravdu nutný podporovat tak nechutný odvětví jako jsou masokombináty. Maso je pořád vražda.

Díky za rozhovor Izzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškeré info, pozvánky, reporty či články neváhejte a posílejte na blu82b@seznam.cz